Alpak se narodil 4.6.1996 v hřebčíně Albertovci. Poté putoval do malé soukromé stáje v podhůří Beskyd do Veřovic, kde byl sportovním koníkem se skokovým potenciálem. S dcerou majitele se zúčastňoval oblastních veřejných tréninků či závodů, většinou stupně Z, ZL.

V roce 2000 se setkal se svou nynější paničkou. Následovala láska jako trám a po celých 6 let za ním panička dojížděla.

V březnu 2006 Alpak podruhé v životě změnil majitele a z Beskyd putoval až na jižní Moravu.

Svou paničku na jaře 2007 dovedl k jezdeckým licencím, poměrně úspěšně absolvovali první drezurní závody stupně Z, čistě zajeli první parkurový veřejný trénink, vyzkoušeli si trénink na rytířské turnaje a se ctí obstáli i ve westernových JUJU závodech v Březině. Hlavně si ale užívají vzájemné společnosti.

Alpak je nenápadný líbivý hnědáček, který vám dá pusinku na požádání.

Je to velký koník s ještě větším srdcem a neuvěřitelně hodnou povahou. V tréninku rád zazlobí, ovšem na závodech
či jakékoli akci, kdy na něčem záleží, dokáže být obrovskou podporou a je na něho 100% spolehnutí. Povahou flegmatik, jehož životní krédo je: Hlavně se nezpotit. :)

Miluje skákání a hlavně válení se v blátě, prachu či mokrém písku, prostě ve všem, čím se může dokonale obalit a udělat tím radost paničce, která pak ve výběhu marně hledá svého hnědého koně a odhání jí neznámého zabláceného plaváka, co jí pořád skenuje kapsy.

Velice často projevuje osobitý smysl pro humor. Ač neskutečně hodný a flegmatik, rozhodně s ním není nuda. Dokáže se vysvobodit z každé ohlávky, s nonšalancí a grácií sobě vlastní udělá z paničky totálního hlupáka, když jí pod rukama před zraky dalších lidí proklouzne pod břevny z uzavřené kruhovky, protáhne nepozorného jezdce přímo pod (nejlépe zasněženými) větvemi stromů, odzbrojí každého nevinným roztomilým pohledem nebo vás obšťastní dokonale natrénovanou pusinkou.

Nedávno bojoval se zdravotními problémy, po nešťastném upadnutí ve výběhu na zmrzlou zem se objevily problémy
s levou přední a zády, nicméně ani tato situace mu neubírá na elánu a veselosti.

Z vozítka s pohonem na všechny čtyři se tedy dočasně stal spíše domácím psíkem, který chodl cca půl roku s paničkou na procházky do lesa na vodítku a samozřejmě by to nebyl on, kdyby nevyváděl různá alotria.

Zatímco panička sotva popadala dech, když vodila koníčka v kopcovitém terénu, Alpáček trpělivě čekal na moment, kdy byla chvíli nepozorná nebo jí došlyu síly, aby si mohl okamžitě urvat na žmoulání cokoliv by se podobalo jídlu - od trávy přes spadané listí a jehličí až po suché větvičky. Ty se přece tááák parádně žmoulají!

Když měl vedle paničky způsobně naklusat, měnil se v divokého hřebce, který kolem ní tancoval a vůbec každou vycházku zpestřoval, jak mohl. Přece nemohl dopustit, aby panička přišla svěží a čilá, když on musel taky vydávat energii!

Výsledek byl jasný - spokojený a vesele si vyšlapující koník za sebou na vodítku táhnul klopýtající upocenou udýchanou paničku, která nevěděla, jestli se má smát nebo plakat, co se z původně flegmatického oře vyvinulo za rošťáckou obludku :o)

Po půlročním "venčení" na ruce alá pejsek mohla panička opět pomalu do sedla. Tedy, sedlo nebylo. Na jeho záda muselo být ušito přímo na míru, takže dokud nebylo jisté, že koník pod sedlem bude moci být být i nadále využíván,
z pejska na vodítku se pro změnu stal indiánský mustang a jezdilo se bez sedla jen na podsedlové dečce. Po prvotních nesmělých krůčcích se s paničkou sžili tak, že bez sedla absolvovali i závody na poli v plném trysku s kamarádkou larkou a její paničkou.

Od dubna 2009 se Alpáček vrátil zpět oo práce. Dočkali jsme se úžasného sedla na míru a zatím to vypadá velice dobře. Od července roku 2008 absolvoval na poli první přiježďovací jízdárenskou práci a obstál na jedničku
s hvězdičkou. Takže nezbývá než popřát, aby mu zdravíčko sloužilo a hurá na trénink. Třeba stihne ještě na konci sezóny zazářit na závodech a vyhrát stužku :o)

Alpáček je jedinečná osobnost, životní koník, respektovaný partner, nejlepší kamarád a splněný životní sen.